DAIVA VYAPASHRAYA (SPIRITUÁLNÍ VĚTEV AJURVÉDY) S KUMAREM IV: OČISTA NA CESTU!
KAREL VOŘÍŠEK, ŽIJ TEĎ! CESTA ZA AJURVÉDOU - Úryvek z kapitoly: Jak chutná ajurvéda
Ranní meditování je u konce. Jdeme na snídani a za hodinu lekce kumárovštiny pokračují v mágově pracovně u bublající fontánky. Má pro nás překvapení, prý se budeme divit. Vcházíme do místnosti a je nám jasné, že se něco velkého bude dít. Mistr stojí u vody uprostřed místnosti a čaruje nad ní rukama. Mírně rošťácký výraz ve tváři naznačuje, že se těší. Doktorka přináší smotané papírky připomínající cigarety. „Na další cestu vás očistím,“ slibuje Mistr. Zapaluje si smotaný matroš, jak se hezky česky říká v evropské kotlině podobnému smotku, labužnicky si ucpe jednu nosní dírku a ke druhé si hořící smotaninu přiloží. Třikrát se nadechne, vymění nosní otvory a vše zopakuje, pak to samé pusou.
„Očišťuje, uvolňuje mysl i dutiny,“ vysvětluje, „jen pozor na nos, pálí, pálí, moc to pálí, když se nedodrží bezpečná vzdálenost.“ Neomylně vybírá prvního nešikovného obětního beránka, vlastně voříška, abyste správně pochopili jeho volbu na místním dvorku. Jdu na porážku. Zkouším vše provádět jako Mistr, ale není to mistrovské. Pláču, kašlu, lámu se v pase, a to jsem se ani nespálil, jen se nešikovně nadechnul. Nejsem schopen slova, vrhám uplakané pohledy na všechny strany. Očistný kouř do všech obličejových dutin pouští. Opatrněji, poučen z mých chyb, šikovněji. Zuzana s díky odmítá a kouřovou švandu fotografuje.
To je energie, naše vzájemná, působící, neměnná a všude přítomná.
„Ráno jsme mluvili o energii,“ zvážní Krishnakumar, abych konečně uvedl správně jeho jméno, „ukážu vám, že je opravdu všude.“ Sundává z ruky obrovský prsten s dominantní hlavou kovového draka. Chvíli si s ním povídá, krouží kolem něj rukou. Chce abych otevřel dlaň a natáhnul ji směrem k němu. Co bude? Kousne mě dračí hlava na prstenu? Zvědavost čaruje nejrůznější představy. Krishna zůstává vážný, „cítíš něco,“ ptá se a přibližuje prsten k mé nervózně natažené dlani. Nevěřícně se dívám na prsten. Jak to dělá? Z nozder dračí hlavy na prstenu cítím zesilující proud vzduchu proudící na moji ruku. Kov v jeho ruce dýchá. Rozum zůstává stát, dívá se a vyčkává, nechápe, ale nevyčítám mu nic. „Jak to děláš,“ chci vědět. „To je energie,“ usmívá se mág, a otáčí dračí prsten nad dlaň Vládi i Zuzany. Oba mají stejné pocity. Výraz zíráme s otevřenou pusou přesně vystihuje atmosféru v místnosti.
„To je energie, naše vzájemná, působící, neměnná a všude přítomná,“ slyším do zmatku v mé mysli jeho slova a pomlasknutí mezi nimi, jako interpunkční znaménko. „Nyní mi dovol pracovat s tvým tělem“, žádá a já svoluju. Pravá ruka sama klesá k boku následovaná rukou levou. Cítím obrovskou vlnu energie, tepla, vlnění všude kolem sebe, jsem jak ve snu a kdybych někdy bral drogy a znal pocity z nich, mohl bych klidně prohlásit, jako na drogách. Cítím se lehký, odpočatý. Být po ruce otevřené okno, stoupnu si na parapet, vyletím, prolétnu se nad městem a zase se vrátím. Zkoušet leteckou exhibici nebudu, ale chuť by byla. Možná člověk kdysi létat uměl, jen neustálé po století opakovaná a předávaná, řekněme, moudrost generací, že létat neumíme, mu schopnost zamávat rukama a vznést se, vzala. Kdo ví, ale raději to prosím nezkoušejte.
Nechce se nám, ale přišel čas loučení. Vyrážíme do hor za další ajurvédskou zkušeností. „Koupili jsme si nádhernou sošku Buddhy,“ vypadlo ze mě a ukazujeme Mistrovi, doktorce i jejich pomocníkovi foto v mobilu, „prosím mohl bys nám ho nabít energií, abychom mohli v Evropě z něčeho čerpat, abychom měli doma kus tvojí energie.“ Jeho oči se mění v šibalské štěrbiny, chvíli si mě prohlíží a jakoby nic prohodí, „a proč si Buddhu nenabiješ sám, je tvůj, chce tvoji energii a Vláďovu“. Jednoduchost jeho odpovědi mě zaskočila. Mám ji stále v hlavě. Tiskneme si ruce, mluvíme, loučíme se, ale já se v myšlenkách stále vracím ke Krishnakumárovým slovům. Stále hledáme nějakou vnější sílu, oporu, berličku, o kterou bychom se mohli opřít a na kterou bychom se mohli spolehnout. Podanou ruku ochranitele, na kterou můžeme svést zodpovědnost, když se nedaří. Zapomínáme, že největší síla je ukrytá v nás. V každém je nekonečná moc napojená na neviditelné síly přírody, Vesmíru, Nekonečna. V každém. Vyletět z bubliny vlastní bezmoci.
Bez moci nejsme, máme ji v sobě. Jen ji objevit, probudit a nebát se jí. Zastavuju myšlenky v hlavě, nechávám je plynout, a těším se na neznámo, které je před námi. Co bude? Jaké to bude? Mrkneme s Vláďou na sebe při balení kufrů na pokoji a sborově si odpovídáme, „hezké.“
—
Příště to bude...hezké! - 08: AYURVÉDA V KAIRALI >>
KAREL VOŘÍŠEK
ŽIJ TEĎ! CESTA ZA AJURVÉDOU
Žij teď. Dvě slova s velkou silou. Patláme se v tom, co bylo, bojíme se, co přijde, a zapomínáme žít. Existuje recept na život? Karel Voříšek vyrazil na jih Indie za ajurvédou, vědou o životě. Při svém putování odkrývá její tajemství. Od výborného jídla, přes tajemné léčení až po zklidňující meditace. S nadhledem popisuje svoji občas nesnadnou cestu poznávání sebe sama. Co nám brání ve štěstí, proč si necháme kecat do života a jak trénovat kouzlo přítomného okamžiku? To je jen pár otázek, na které hledá odpověď. Život je tak jednoduchý, komplikujeme si ho jen my sami. Co s tím? Nechte se inspirovat knihou, kterou držíte v ruce.
Knihu zakoupíte na stránkách vydavatelství Albatros >>
Štěstí se dá naučit a k tomu ještě zhubnout! S humorem a nadhledem tvrdí oblíbený český moderátor a autor knih, v kterých popisuje s velkou dávkou upřímnosti svůj život „bez strachů a bez rohlíků“!
Možná ho znáte jako rozhlasového moderátora a herce, ale je především serióznim tiskový mluvčím Ministerva spravedlnosti ČR. Spolu s Karlem Voříškem objevuje cestu za ajurvédou.
Zuzana nespojuje pouze zajímavá místa na mapě, ale i osudy, lidi se kterými se setkala na svých cestách. Své zážitky přeměňuje do různých tras, jejichž podstatu tvoří tři slová: Spirit, Story, Style.
ayurveda trails pvt | © 2018