08: Léčitel všech nemocí ve věku biopirátství

V sánskrtu a v mém jazyce se mu říká Nimba, anglicky „neem“ [vyslov ným]. V rodinách znalých tradice dbali na to, aby byl vysazován spolu s další posvátnou dřevinou Ašvathou. Kombinace obou stromů znamenající spojení mužského a ženského principu zajišťovala domu rovnováhu kosmických sil, a tudíž i zdraví.

Jen málo rostlin se vyznačuje tak úžasné širokou použitelností jako nimba - latinsky Azadirachta indica. V Indii se využívá po staletí v medicíně, kosmetice, stavebnictví zemědělství i v průmyslu. Nimbové dřevo má díky svému chemickému složení vynikající odolnost proti termitům, což z něj činí žádaný stavební materiál.

Nimbový olej se používá ke svícení do lamp, ovocná dužina plodů k výrobě metanu. Nimbovými koláči získanými po vylisování oleje ze semen se krmí drobné domácí zvířectvo. Obohacení zelených hnojiv nimbou vede ke zvýšení obsahu organického dusíku v půdě až o polovinu. Nimbou se chrání uskladněné obilí před napadením škůdci a zplesnivěním. Výtažek z rostliny má pesticidní účinek na zhruba dvě stě druhů hmyzu Klasický text Upavanivod zabývající se lesnictvím a zemědělstvím uvádí nimbu jako lék pro chřadnoucí půdu, napadené rostliny i nemocná zvířata.

Skvělé vlastnosti nimby vysloužily proto již v dávných dobách stromu úctyhodný název „Sarva róga nivarini “ - Léčitel všech nemocí.

V posledních letech se navíc strom stal symbolem tradice indického domorodého vědění a odporu proti ziskuchtivým nadnárodním společnostem. V r. 1994 uspořádali indičtí zemědělci, v reakci na jednání konference GATT, radu masových demonstrací, jichž se zúčastnilo dohromady několik miliónů lidí. Při těchto demonstracích nešli protestující v rukou větve nimby.

Ajurvédská medicína bohatě využívá nimby jako jednoho z nejsilnějších detoxikantů mezi tradičními bylinami. Nimba odstraňuje z těla cizí a přebytečné látky, podporuje hojení, snižuje horečku, výrazné desinfikuje a upravuje hladinu cukru v krvi. Nejen lékaři, ale každá hospodyně věděla, že na kožní vyrážky a ekzémy, pří zánětlivých onemocněních, na hojení ran a při vysokých teplotách dětí není lepšího léku. Jeho větvičky používají milióny lidí jako antiseptický zubní kartáček. Olej se užívá při výrobě zubní pasty a mýdla. Dříve se běžně používal v domácnostech jako prevence i léčba proti planým neštovicím a neštovicím. Hrozilo-li onemocnění, podlaha domu i tělo ohroženého se obložily dezinfikujícími listy rostliny.

V centrech Pančakarmy se tato bylina přidává do parní očistné lázně, protože urychluje odchod toxinů z těla. Ženy po porodu pijí nimbovou šťávu, což navozuje normální stahy dělohy a zabraňuje vzniku zánětů. V klasických textech je popsáno i užití nimby jako spolehlivé anti-koncepce pro ženy.

Protože její dlouhodobé užívání působí anti-afrodiziakálně, potulní sádhuové a sanjásinové, kteří se vzdali světského života, ji pravidelně pojídají, aby tak potlačili své sexuální touhy.

V posledních sedmdesáti letech v Indii probíhá rozsáhlý výzkum vlastností této rostliny. Na trhu se objevila celá řada výrobků včetně organických pesticidů, léků a kosmetických přípravků z továren malých a středních výrobců. Žádný z výrobců ani žádná z vývojových laboratoří se nepokusila o získání výsadního vlastnického práva na složení či výrobní postup, protože podle indických zákonů zemědělské výrobky ani léky nejsou patentovatelné.

Západ po staletí nimbu ignoroval a na praktiky indických zemědělců a tradičních lékařů se britští, francouzští i portugalští kolonizátoři dívali s opovržením. S rostoucím odporem proti chemickým látkám a zejména pesticidům se však situace na Západě změnila. V roce 1971 si užitečnosti nimby povšiml americký dovozce dřeva a začal dovážet jeho semena do své továrny v USA. Po zhruba deseti letech testování bezpečnosti a účinnosti pesticidního extraktu z nimby obdržel povolení k výrobě od Americké agentury pro ochranu životního prostředí. Později prodal patent na výrobek jedné nadnárodní chemické společnosti. Od roku 1985 bylo patentováno americkými a japonskými společnostmi asi tucet výrobků z nimby, včetně zubní pasty. Čtyři z patentu vlastní táž společnost, která odkoupila původní patent. Tato společnost se vypravila na indický trh ve snaze přesvědčit indické výrobce, aby jí buď odprodali svoji technologii, nebo aby se místo konečných výrobců stali jejími dodavateli suroviny.

Postup společností vyvolal hlasité námitky ze strany indických vědců, zemědělců a politických aktivistů, kteří poukázali na to, že nadnárodní společnosti zneužívají ovoce staletých experimentů domorodých obyvatel stojné jako výsledky několika desetiletí moderního indického výzkumu. To vyprovokovalo mezikontinentální debatu o etice intelektuálního vlastnictví a o patentovém právu, jež dodnes neskončila.

Případu se ujala Dr. Vandana Sivá, jež patří k nejznámějším a nejkvalifikovanějším hlasům indické i mezinárodní politicko-ekologické scény. Pod jejím vedením se spojilo na dvěstě indických organizací a podalo právní protest vůči dvěma z patentů vlastněných zmíněnou firmou - jeden u Evropské patentové kanceláře jeden v USA. Cílem jejich úsilí je upozornit na existující problém biopirátství a intelektuálního pirátství a zdůraznit potřebu vytvoření právního systému, který by plně zohlednil existenci tradičních domorodých znalostí a uznal další vývoj vycházející z těchto znalostí jako součást přirozeného intelektuálního vlastnictví národa, jemuž náleží.

Přístup k výrobkům z nimby měli dříve v Indii všichni buď zdarma nebo za velmi nízkou cenu. Strom je velmi rozšířený a staré vesnické techniky na extrahování oleje a pesticidní emulze nevyžadují nákladná zařízení. Během posledních dvaceti let nicméně cena semene dvacetinásobně vzrostla. Místní farmáři a výrobci si ho nemohou dovolit koupit - surovina se tak postupně přesouvá z komunit do velkého průmyslu. Výsledkem je postupný vznik režimu, v němž hrstka velkých společnost držících patent bude kontrolovat veškerý přístup k surovině i celou produkci.

Případ nimba zdaleka není ojedinělý; podobný postup se stal charakteristickým znakem novodobé politiky mnohých západních společností zejména ve farmaceutickém průmyslu.

Po celé Indii roste vědomí, že takovémuto chování nadnárodních společností je třeba zabránit. Kampaň za záchranu a ochranu národního kolektivního domorodého vědění podporuje stále vice význačných vědců. Jejich pocity shrnuje jeden z nich, Dr. B. N. Dhawan, Emeritní vědec Centrálního institutu pro výzkum léků: „Je skutečně nešťastné, že užitek z veškerého tohoto úsilí by měl připadnout jednotlivci nebo nějaké firmě. Doufám z celého srdce, že nimba zůstane i nadále k dispozici lidem na celém světě, aniž by museli za to platit vysokou cenu nějaké společnosti.“

Rychle rostoucí popularita Ájurvédy a dalších systému přírodní léčby na Západě má tedy i svoji odvrácenou stránku, kterou si většinou běžný člověk neuvědomuje. Ani Ájurvéda nezůstává ušetřená politických vlivů. Ukazuje se, že ten, kdo chce Ájurvédu podporovat a žít v jejím duchu, by měl přispět rozvíjením bdělé pozornosti, zvyšování informovanosti a správnými činy. Doby osvíceného panování císaře Ašóky, kdy byla úcta k přírodním zdrojům a jejich ochrana přirozenou součástí nejen péče o zdraví, nýbrž i státní politiky, jsou pryč. Globální renesance táto světlé vize nás teprve čeká - místo ní žijeme zatím v době globálního pirátství.

Člověk žijící na Západě má dobrý pocit, když v obchodě najde přírodní lék, který nemá vedlejší účinky. Obvykle ho však už nenapadne zkoumat, za jakých okolností se mu přípravek dostal do rukou. Nezabývá se tím, zda dostupnost léku na Západě neznamená takové zvýšení ceny v zemi jeho původu, že si ho domorodí obyvatelé, pro něž byl po tisíciletí přirozenou součástí péče o zdraví, najednou nemohou dovolit.

Patentová značka na obalu léku západnímu člověku nepřipadá jako nic divného, protože většinou neví, že politika patentování ve svém důsledku znamená ničení biodiverzity v místě, z něhož lék pochází. Biodiverzita pro místní komunity znamená to, čemu ekologové říkají pokračování udržitelného života, tedy život sám. Z hlediska komerčních zájmů nemá biodiverzita žádnou hodnotu - představuje pouhou „surovinu“ pro velkovýrobu přinášející zisk.

Ti ájurvédští lékaři, kteří se snaží na Západě o vytvoření vysokého standardu poskytované ájurvédské péče a o ochranu ájurvédských hodnot, potřebují od příznivě nakloněné veřejnosti, aby se stala v tomto procesu vzdělaným a uvědomělým partnerem. Partnerem, jenž svým postojem podporuje léčbu, která nikomu neubližuje a přináší štěstí všem, kdo se na ní podílejí. Vytvoření vysokého standardu ájurvédské péče je hluboce lidský úkol dnes už globálního rozměru – a znamená povznesení úcty k životu na nejvyšší příčku našich hodnot.